www.untitled-13.blog.cz

www.untitled-13.blog.cz

HOME

Navigation:
||Den za dnem || Souboje mysli || S foťákem v ruce ||



KDO VÍ, ZDA NENÍ ŽIVOT UMÍRÁNÍM A SMRT ŽIVOTEM.

10. ledna 2010 v 20:17 | Black__blighT |  °Souboje mysli
Kde je hranice mezi šerem a tmou? Kdy je to JEŠTĚ šero, a kdy tma?
Byla jednou jedna holčička. Měla ráda nanuky, svou rodinu a svoji kamarádku.
Ale moc si přála, aby mohla mít ráda ještě někoho dalšího.
Žila si celkem spokojeně, chodila po chodníku se zřetelnými obrubníky, s jejími zlatými vlásky si hrál vítr a rozsvicovalo je sluníčko.
Jenže pak jednou napadl sníh. Holčička neviděla cestu, nevěděla, kudy má jít, chodník jí celý zmizel pod tím sněhem, vlásky jí zplihly a zmatněly, protože sluníčko zašlo.
Dala se do běhu, byla zrovna na cestě ke své nejmilovanější kamarádce, jenomže přes ten sníh tam nemohla trefit. Brečela a bludila. Slzy jí mrzly na tvářích. A když konečně ke své kamarádce dorazila, viděla jen, jak s jinými dětmi staví sněhuláka.
Vesele doběhla k nim a chtěla se přidat, ale všichni na ni jen zírali. A její nejmilovanější kamarádka ji pozdravila. "Ahoj," řekla a otočila se k druhým dětem a pokračovala dál ve stavění sněhuláka. Holčičku tam nechala prostě stát, jakoby tam ani nebyla. A tak se holčička otočila a utekla.

Utíkala dlouho, a protože měla nemocné srdíčko, musela se zastavit a opřít se o špinavou zeď.
Pozvracela se.
Konečně došla domů.
Byla hrozně unavená. Ale maminka jí strašně vynadala, protože se tak dlouho toulala a poslala jí na nákup.
Cestou na nákup potkala holčička svoji lásku. Ten chlapeček se pusinkoval s jinou holčičkou.
Holčičce už zase tekly slzičky. Najednou se jí něco otřelo o nohy. Byl to malý roztomilý pejsek. Holčička po něm vztáhla ruku, ale pejsek utekl. Dívala se za ním.
Šla dál.
Bála se, protože měla do školky přnést obrázek, ale jelikož nevěděla, jak ho nakreslit, nenakreslila ho. Bála se, co tomu řekne paní učitelka a ostatní děti.
A protože byla zamyšlená, nerozhlédla se, jak jí to maminka vždycky vštěpovala, a vběhla přímo do silnice.
On jel ten černý mercedes vážně docela rychle.
Rozmázl holčičku. A na bílém sněhu tekla červená krev a lidi křičeli a běhali sem a tam. Ale holčička nechápala proč, bylo jí přece tak krásně, v ruce svírala nákupní tašku, co jí dala maminka, maličko se usmála a pak letěla.
Letěla krásným zlatým tunelem s akvamarínovými odlesky světel. Bylo jí strašně lehko po těle a nikdy se necítila lépe.
A pak stanula před branou.
Brána se otevřela. A holčička oslepena zlatou září vešla.
Brána se za ní zabouchla a ona svírala v ruce nákupní tašku a stanula před silnicí.

Čtěte mezi řádky.
terinka..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eve Eve | Web | 11. ledna 2010 v 9:47 | Reagovat

Někdy se cítím jako ta holčička, co ve sněhu bloudí, které ublížil celý svět. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Ponořila jsem se do tvého příběhu a nechtělo se mi ho opouštět.

2 fíkus fíkus | Web | 12. ledna 2010 v 14:53 | Reagovat

No špica, hlavně že to dobře dopadlo ! Hezky píšeš. A Pavouci jsou pěkně HNUSNí a neúspěch patří k životu jako tma se světlem a smrtí. Sebe se snad nemusíš bát, když tak hezky píšeš, né ? :-) čauky

3 Liky Liky | 16. ledna 2010 v 22:47 | Reagovat

Trochu morbidní, jestli se právě tak cítíš, tak doufám, že to brzy bude opět dobré. Jinak je to krásný příběh, tak dobře napsaný...

4 NoX NoX | Web | 31. ledna 2010 v 18:22 | Reagovat

Ten příběh je krásný. Tak opravdový. Až je to děsivé. Krásně jsi to napsala :)
Stejně jako Eve, i mně se nechtělo tento příběh opouštět.

5 Maki Maki | 26. srpna 2010 v 23:46 | Reagovat

Nádhera.. luxusní vyjádření "černých" myšlenek. Kéž by každý dostal 2.šanci ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama