www.untitled-13.blog.cz

www.untitled-13.blog.cz

HOME

Navigation:
||Den za dnem || Souboje mysli || S foťákem v ruce ||



Květen 2010

KÉŽ BY...

10. května 2010 v 22:34 | Black__blighT |  Denní apokalypsa
MĚ TO TAK SERE, ŽE TO NEMŮŽU PROPŽÍVAT S NÍ!
Konečně jsem tam, kde jsme tak zhruba chtěla být. Nevím na jak dlouho to je a je to nejistý, ale jsem.
A chci to tak strašně moc prožívat s někým, kdo to samé vždycky prožíval se mnou.
Chci vidět její smích. A chci se s ní dělit. O radost, lásku, bolest, štěstí, smůlu.
Chci vědět, že jí to můžu říct..
Chci přijít a nechat si svítit jiskřičky v očích :). A chci vidět ty její.
Utírat jí slzy.
A držet vlasy, když to přežene s pitím a zvrací do odpadkovýho koše.

Ale nemůžu. Je pryč.
A já jsem taky pryč.

Když ti život dává citrón, řekni si ještě o sůl a teqilu.

3. května 2010 v 21:34 | Black__blighT |  Denní apokalypsa
Zase se to vrací.

"V noci se budím ze spaní a marně křičím do tmy, všechno je pryč, na stole zbyly už jen starý fotky..."

Už nevěřím vůbec nikomu. :-) Což je fajn, ale musím bejt prostě silná a hezky to všechno držet ve mně. Lidi mě "obdivujou", že si nic neberu, jaká sem flegmatička a pohodářka, jak dokážu zvládat problémy. Usmívám se na ně, mírně vrtím blonďatou hlavou a říkám, že proti jedné věci, kterou jsem si zažila, je všechno prkotina.
Kluci, který nevěděj, co chtěj? haha, směju se jim. 
Malý děti, který si připadaj s cígem drsně? haha, směju se jim.
Vím, co chci. A taky vím, že to nikdy nebudu mít, ale mám i přesně stanovený sekundární cíle a za těma si jdu! Nemůžou mě rozhodit vztahy na dva měsíce, ani konec něčeho, co trvalo 9 let...nebo 3 roky. Vždyt je to jedno, asi to tak má bejt. Tohle není stěžování. Tohle je ironickej smích nad vším.
Někdy to je strašná zábava. Ranní cesty autobusem, kdy mi každej metr a každej známej přijde tak moc sarkasticky směšnej, že nemůžu dělat nic jinýho, než se MASTÍÍÍÍÍÍÍÍÍT.

Už strašně dlouho jsem nebyla zhulená, což je moc fajn, ale stejně si připadám, jako bych byla, jako bych si vynalezla svoji vlastní niterní trávu, po který mám ty stavy, který jsou skoro pernamentní. :-)

Nicméně. Když jsem při vědomí, celý den, dokonce i večer před spaním, můžu to zlý, to zklamaný, to špatný a smutný, to hrozný, zatlačit. Naučila jsem se na to prostě nemyslet a v klidu si hezky žít a mastit se a vědět. ¨Jenže je jeden čas, kdy to ovlivnit nemůžu, a to je noc. 
Kolikrát se v noci vzbudím zpocená se slzama všude po ksichtě, třeštím oči do temnoty a vidím to strašně jasně před sebou. Jako by to bylo včera. Cítím to. Je to se mnou.
Jednou jsem takhle uprostřed noci prostě vstala, šla do šití pro jehlu a ráno jsem se probudila s rozpíchanejma prstama. Potřebovala jsem něco přišít. Jeden nos.

Asi to nechápete, to je normální, jestli to někdo kdy pochopí, políbím mu palec u nohy :D

a ano, tohle: "když ti život dává citrón, řekni si ještě o sůl a teqilu." je moje heslo už nějakej ten čas.

Buďte fresh, Terinka